THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
A tak nám konečně začaly fesťáky! Léto konečně prohrnulo sníh dlouhé zimy (byť dlouhou sérií dešťů) a my se můžeme těšit na další skvělé zážitky s tímto obdobím spojené. Apokalyptická forma smrti, tedy AFOD, je jedním z prvních festivalů a tak se pojďme aspoň slovem podívat na to, jak to tam vypadalo:
Den první - pátek, 25. června 2004
Krátce poté, co jsem se v klidu posadil ve svém stánku a spokojeně si odfrkl, vyvalí se na mě Jirka z F.O.B. s tím, že prostě na tento fesťák píšu report, nebo aspoň na pátek. Ani jsem neměl sílu odporovat, protože vím, že když se Jirka rozhodne, tak to prostě nejde jinak. Budiž, přijal jsem toto břímě s rozpaky, hlavně proto, že jsem měl na festival dokonalou přípravu už ve středu a ve čtvrtek a mé smysly byly poněkud unavené.
Trhové Sviny leží dvacet kilometrů jižně od Českých Budějovic, téměř na hranicích naší vlasti. Takže jestli tam někdo zabloudí, je možné, že ho po pár kilometrech zastaví příhraniční policie a bude na něj mluvit rakouskou němčinou… Ti šťastnější poznají, že Trhové Sviny jsou takovým malým útulným městečkem, kde lišky dávají good night a krávy serou med. Co víc dodat, snad by jsme mohli přejít k věci a trošku si rozebrat ten festiválek.
Představte si klasický nezastřešený hokejový stadion, velké, moc hezké pódium, lavice stánky, vedle staďáku tráva a stany, to vše pod ochranou starého plotu, za nímž probíhá normální ruch malého města. Jako první se na scénu cpou, poté co nepřijela LANIENA MENTIS, kluci z MORTIFILIE. Kdo zná tuto tlupu, tak ví, že může očekávat výborně zahraný death metal spíše švédského střihu se správně nasraným zpěvem a neskutečným tahem na branku. Ano, ani zde MORTIFILIA nezklamali a potvrdili má výše zmíněná slova.
Jako druhá, poté co nedorazili INNER FEAR, vystupuje slovenská kapela ETHEREAL PANDEMONIUM, která se předvedla opět v plné palbě. Jejich muzika mě prostě nenechává klidným. Je proměnlivá jak srdce ženy, táhnoucí, smutná i energická. Skvěle není zvládnutá jen slovanská melodika a pódiové vyznění kapely. Aranže a rozsahy mužského a ženského upěvu jsou však skutečně obdivuhodné. Ani nevím jak tuto kapelu zaškatulkovat, chvíli to zní hodně doomově, chvíli pagan blackově, tak snad něco mezi tím. To se musí prostě slyšet.
Na pódium přichází další perla naší black metalové scény, a sice skupina SORATH. Jejich sympatické pojetí black metalu, s jasným důrazem na melodiku a rychlost, se táhne areálem jak severská bouře a strhává kdejakého fanouška. Vyhranost této kapely je zřejmá již od prvních akordů.
Po black metalových pasážích se opět vracíme k death-u. Svůj set totiž odpálila táborská trojice F.O.B. I z F.O.B-íček srší vyhranost a metalový um a když se k tomu přidá ještě dobrá forma spolku, není co řešit. Prostě old school death metal jak má být. Na trojici muzikantů je znát, že je hudba baví a že jí věří. A snad i proto kapela také sklízí zasloužené ovace. Ovšem čas letí a tak je třeba na scénu pustit další čekatele a to skupinu INGROWING.
Co psát o této kapele? Její grind core prostě nemá chybu. A co se týče pódiovky, tak i zde je na tom kapela moc dobře. Akorát toho Vlakina bych vyměnil, je moc velkej a pak se kritici bojí napsat o jeho groupě něco špatného. Ale teď vážně, INGROWING prostě vědí, jak na to a tudíž i jim se dostává kladné odezvy.
Následující HYPNOS, s Brunem v čele, předvedli, jak se správně a nenásilně hraje death metal. Opět kvalitní show, ale to HYPNOS předvádějí prostě vždycky. Docela jsem si je dobře užil a to možná také pro to, že už jsem měl dost „nakoupíno“ a tak má soudnost se pomalu začala ztrácet. Byl jsem docela rád, že HYPNOS skončili, poněvadž by mi asi upadla hlava i s páteří, poté, co jsem se tak mohutně oddával headbangingu.
Atmo-blacková smršť jménem MATER MONSTIFERA mě dokázala i nadále udržet v kondici. U MM mě baví hlavně melodika. Jejich pódiová show také není marná. Akorát mě vždy mrazí v krku, když zpěvák začne plivat oheň. Aby se jednou nestalo to, že z metalistů pod pódiem budou rázem skinheadi. Takže jdu raději dál. Počkám si až budu skinhead přírodní. MATER MONSTIFERA jsou tady doma, a to je znát i s ohlasů publika, které si tuto jízdu skvěle vychutnávalo.
Jediným zahraničním(nepočítám slovenské kapely) pátečním zástupcem byli black-deathoví Rakušáci BELPHEGOR, kteří zároveň plnili úloho hlavní hvězdy veřera. Nu, co na to říct? Hvězda? Ani náhodou… Spíše nafouknutá bublina. Kvalitní kapela? No spíše takový průměr a ještě k tomu velmi šedý. Jestliže jsem někde výše uvedl, že ztrácím soudnost, tak teď jsem ji opět rychle našel a zatímco výstupy předchozích kapel jsem byl příjemně opilý, tak vystoupením BELPHEGOR jsem byl nepříjemně znechucen. Závěr potečního programu patřil plzešnkým borcům TROLLECH. Bohužel, jak jsem již uvedl, byl jsem již mimo. Jen z dálky jsem slyšel výkřiky z temné říše TROLLECH. Teď je mi líto, že jsem si je pořádně nevychutnal, ale BELPHEGOR mi natolik hnuli žlučí, že už jsem nechtěl slyšet nic jiného a tak se skupině omlouvám. Pátek tedy pro mě skončil. Určitě byla ještě nějaká after party, ale já už neměl sil se jí účastnit…
IFA(autor je spolupracovníkem web zinu fobia)
Den druhý - sobota, 26. června 2004
Druhý festivalový den v areálu Zimního stadionu v Trhových Svinech otevřela skupina LINGAM, hrající black metal s prvky doomu. Klasický otevírák, který kromě pár kamarádů nikoho příliš nenadchl. Naopak, mávání mečem na některé přítomné působilo spíše úsměvným dojmem. Druzí v pořadí, pražští NAMELSS GATHERING, ač pro mnohé též neznámý pojem, byli oproti LINGAM o třídu výše. Jejich death sice není nikterak progresivní, ale je alespoň podpořen slušnými hráčskými výkony.
Třetí pozice v pořadovníku náleželo SCENERY - prvnímu známějšímu pojmu na scéně. Jejich thrash/death dobře odsýpá, projev zpěváka je velice neortodoxní. Hoši mají na kontě 2 CD, z nichž nám předvedli menší průřez (včetně titulní skladby z dvojky) a přidali též jednu skladbu z připravované novinky, jejíhož vydavatele prozatím tají. Uvidíte-li někde jejich jméno na plakátech, určitě se zajděte podívat, nudit se rozhodně nebudete!
EVERLASTING DARK - sestava, ve které nechyběly housle a flétna, slibovala mnohé. Naopak, nízký věk zúčastněných nabádal k jisté opatrnosti. Po úvodním intru zahráli novou věc z chystaného CD. V rámci zhruba půlhodinového setu předvedli, že časem by z nich mohla být velmi zajímavá doomová věcička, zatím však jsou dojmy více méněrozpačité, což potvrdily i poměrně chladné ovace z řad zatím ještě převážně střízlivého publika. Bylo by vhodné vypilovat zpěvy a dotáhnout do konce zajímavé nápady.
Kroměřížští SANCROSANCTUM ze stáje Metal Age, to už je jiná káva ... I když z podobného šálku. Na scéně už nejsou žádnými nováčky, což také jejich set potvrdil. Vystoupení je téměř sólem obou zpěváků, kteří se bez problémů vzájemně doplňují. I přes dva malé kiksy s automatickým bubeníkem, se jednalo o velmi vyrovnané vystoupení. Výkony ostatních muzikantů spíše přizvukovaly vůdčímu duu a podbarvovaly jejich výkony. Někomu mohl vadit bicí automat, ale snad jsou již za námi ty doby, kdy skupina s automatem byla považována za cosi méněcenného, či neúplného. A konkrétně v jejich muzice živé bicí opravdu nechybí. Za vyzdvihnutí určitě stojí výkon zpěvačky. Spíše než doom metal bych SANCROSANCTUM zaškatulkovala jako temně popovou kapelu.
VIRTUAL VOID se mi většinou dařilo na festivalech buď vůbec nevidět (hráli brzo) nebo prokecat či nevidět z důvodu toho, že zase byli příliš pozdě. Jelikož jsem se s tímto jménem setkávala na různých letácích poměrně často, stále mi vrtalo hlavou, o co že to vlastně přicházím. A jak se zdá, mohlo zůstat při starém. Jejich podivné tupa tupa bicí s nepříliš nápaditým brutálním zpěvem a tuctovým kytarovým doprovodem, to opravdu není moje parketa, ale fanoušci, jež se již překročili běžnou hladinu alkoholického moku v krvi, se bavili docela dobře.
Další kapelu, RITES OF UNDEATH bych ráda uvedla citátem, a to samotného Magnáta Shindyho: „Tak von už dorazil blek metál i do Prahy“.
Ano, tak už death/grindová matička měst má své černooděnce. Netvrdím, že jsou první kapelou tohoto ražení, co v Praze vznikla, ovšem nová black metalová generace má konečně mladou kapelu, která začíná být známá dále než jen 20 km od bran města. Skupinu založil Wisdom, zběhnuvší od rozjíždějících se INFLAMMATORY, jejichž leaderovi zneužil sestru coby klávesačku. Je vidět, že tento druh hudby mu více svědčí. Jjeho pěvecký projev je totiž velmi sebejistý a zbytek ansámblu mu tu více, tu méně, úspěšně sekunduje. Hudebně sice nejsou ROU ve svém žánru nic neobvyklého, ale o jejich úspěchu, alespoň mezi přáteli černého kovu, svědčí poměrně rychle vyprodané demo. Vcelku příjemný zážitek.
RETURN TO INNOCENCE již nějaký ten pátek náleží mezi stálice temnější scény. Kapelu sleduji již od roku 1998 a musím přiznat, že mi jejich nynější podoba bez ženských vokálů vyhovuje asi nejvíce. Nechci se plést, ale připadá mi, že i na klucích je znát jakási úleva po letech změn v sestavě (především právě na postu zpěvaček) a muzika má větší drive.
Aleš je pan zpěvák, hru na kytaru a zpěv dohromady zvládá bravurně. Doprovodný zpěv sice v rámci tohoto vystoupení nebyl tak silný (a nemám na mysli intenzitu zvuku), ale pokud to kluci tak chtějí (a oni už určitě vědí, co chtějí) je to v pořádku. RTI vyrostli v těleso, které by nám jistě neudělalo ostudu ani na zahraničních pódiích. Na závěr poněkud překvapili své skalní fanoušky a místo obligátních MOONSPELL zařadili cover XIII. STOLETÍ.
BELTAINE - velký plzeňský objev posledních let, stylově spříznění s předcházející kapelou. Jsem ráda, že jsem konečně měla možnost je slyšet v prostoru, kde jsem jim mohla věnovat náležitou pozornost. Ač nepatřím mezi bezmezné obdivovatele tohoto seskupení, jejich našlapaná muzika v popředí s výborně sehranými kytarami a hlavně naprosto uchvacujícím zpěvákem, ve mně zanechala velice dobrý dojem. Nemohu se sice ubránit dojmu, že se tak trochu vezou na vlně momentálně módního "keltství" ale muzika je to skutečně vynikající.
Živoucí legenda AVENGER prodělala v nedávné době změnu v podobě odchodu kytaristy. Pohotově však sehnali alespoň dočasnou náhradu - Petra z MORTIFILIE. Blackoví matadoři předvedli, žel, poměrně krátký (cca 20 minut) set, ale každý si musel přijít na své, neboť hráli samé osvědčené fláky. Škoda, že nebyl čas i na obligátní HYPOCRISY. Pokud je vám tento styl hudby blízký, místo drtiče strun je zatím stále k dispozici. Další porci dřevního black metalu nám naservírovali pořadatelé až z dalekého Brna. Skupina ASGARD v čele s frontmanem Mírou Horejskem předvedla svůj standardní výkon. Opět však byli nuceni zkrátit své vystoupení na necelou půlhodinku, což je v případě této mezi fanoušky oblíbené kapely, poněkud málo.
Dosť bolo blacku! Olomoucká BARRACUDA je tělesem deathově metalovým a pořádně to na pódiu i dala najevo, což houstnoucí dav fans i náežitě ocenil. V rámci svého vystoupení předvedli i dvě nové věci. Že by snad bylo na obzoru nové CD? Též je nutné ocenit komunikativnost frontmana a celkově kompaktní působení kapely jako celku. Trošku přibývá alkoholem zmožených jedinců a na prknech rozbalují svá fidlátka COLP, což je pro mě příslib skutečně dobré zábavy. Máte-li rádi PRO-PAIN, BIOHAZARD a občas to říznete starší SEPULTUROU, tak se vám COLP nemůžou nelíbit. Z jejich vystoupení čišela energie. Bylo na nich vidět, že přijeli především pobavit sebe i všechny, kteří jim byli ochotni naslouchat. Opravdu vydařené.
Set dačických zadoomanců AGONYbyl poznamenán nemilou událostí. Jakýsi opilec si všiml otevřeného auta a najel s ním do stánku s občerstvením. Akce se naštěstí obešla bez zranění, ale následující příjezd policie jejich vystoupení hned na začátku přerušil a na půl hodiny odložil. Kapela se před delším časem znovuzrodila na troskách původní sestavy, takže hlavně pamětníky jaksi stále nutí ke srovnávání. Nápady jsou, kytarový potenciál též, vše však dle mého názoru ztroskotává na nepřítomnosti výrazné pěvecké individuality.
Původně ohrožené vystoupení INTERITUS, poslední skupiny večera, nakonec přece jen proběhlo, i když časově dost okleštěné (předcházející AGONY museli kvůli svým kolegům krátit). Kapela předvedla velice zajímavou hudbu s použitím flétny a violy. Svým vystupováním zaujali všichni, hlavně však rtuťovitý baskytarista, který se ukázal jako opravdový showman. Nelze též nevyzdvihnout příjemný hlas zpěvačky a vkusně užité klávesy. Rozhodně se to čekání na ně vyplatilo. Prostě taková hezká tečka za tím naším festivalem.
Závěrem bych chtěla poděkovat pořadatelům za příjemně využitou sobotu, Magnátovi za azyl a hlavně Ifovi, který se gentlemansky ujal napsání prvního dne poté, kdy jsem z pracovních důvodů mohla dorazit až na druhý festivalový den.
Paaya
¨
Fotografie: Paaya
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.